O prvním příměstském táboře nejen očima Ferdy Mravence

17.08.2015 15:30

Příměstský tábor 2015

Letos se, jako historicky první, uskutečnil běh příměstského tábora, s tématem „Hmyzí dobrodružství".

Už samotný název v nás dětech vzbuzoval zájem, protože jsme se těšily na vidinu něčeho neobvyklého. To, co nás čekalo na táboře, neodhadl nikdo.

Každý den jsme se scházely u zapáleného ohně, kde jsme si předávaly drahokamy, jako kamínek. Vždy s určitým přáním nebo hodnocením. Většinou zůstalo u hodnocení včerejšího dne. Drahokam měl kouzelnou moc, protože vždy, když jsme si něco přáli, tak se to splnilo.

První den ráno jsme se seznámily, potom jsme si přečetly příběh, který nám ukázal, jak jsou broučkové malí a my velcí. Protože jsme se chtěly dostat do hmyzí říše, musely jsme vypít kouzelný lektvar, projít kouzelnou bránou a když jsme se vrátily k ohni, čekal nás Ferda mravenec, který mluvil a byl větší než my a dokonce i než některé průvodkyně. Tak jsme se dostaly do hmyzí říše.

Seznámily jsme se se včelami,  s úly, poslouchaly jsme, jak si spolu při práci včelky vypráví.

Ze včelího vosku jsme vymodelovaly včelky, které jsme si donesly domů. Naučily jsme se básničku o pilné včelce. Vybarvily jsme veliké květinky, kde uprostřed byl kalíšek a my jsme brčky přenášely vodu do kalíšků, jako nektar. Seznámily jsme se také se zvířaty ve velké ohradě, kde jsou koníčkové, oslíci, kozy, ovečky a kozel Pigi, který je vyhlášený svým trkáním… 

Zkusil to pouze jednou na Silvinku, ale ta se ho slušně zeptala, co že to dělá a aby toho nechal, tak toho nechal.

Den nám uběhl, jako voda a už jsme se těšily na den druhý.

Druhý den jsme se věnovaly péči o pec, kterou jsme roztopily hned ráno, abychom si mohly upéct pizzy a chlebíček.

Seznámily jsme se s hmyzem, který moc nemáme rády, jako jsou komáři, moli a dokonce i s pavouky. Zjistily jsme, že pavouci do hmyzu nepatří a naučily jsme se tkát pavoučí síť.

Přesunuly jsme se do velké ohrady, kde jsme pekly pizzy, které se nám moc vydařily. Mezi tím jsme hrály hru na pavouky a mouchy, naučily jsme se básničku, kterou říkali pavouci, a všichni jsme chtěly být pavouci.

Po obědě jsme se vrátily do malého údolí, tam jsme se jako každý den uložily ve srubu k odpočinku a čekaly jsme na čtenou pohádku z knihy O kouzelníkovi Futurovi a jeho přátelích.

Den třetí se nesl v duchu poznávání přírody, květin, uběhl nám zase jako voda, protože bylo po celý den pořád, co dělat.

Čtvrtý den jsme se vypravily na výlet, ale došly jsme pouze na půl cesty našeho výletu, protože nám začalo pršet.

Vůbec nám nevadilo, že jsme promokly, protože jsme se vrátily do vyhřátého domečku, kde jsme si libovaly okolo kamen. Přestalo pršet a my jsme si opekly čerstvé buřty u našeho ohýnku.

Tento den byl výjimečný tím, že jsme dostaly nabídku s pozorováním noční oblohy a přespáním. Několik statečných jedinců skutečně přespalo ve stanu s rodiči, a jestli jim běhaly liščata okolo stanu a srnečky s kunami na ně zvědavě koukali, bylo jim to jedno, protože po všech těch zážitcích jsme usnuly tak tvrdě, že by nás nevzbudil ani výstřel z děla…

Pátý den se nesl ve znamení karnevalu. Napřed jsme si připravily občerstvení, a protože jsme nechtěly zůstat malinkatí, musely jsme zase vypít kouzelný lektvar, do kterého jsme celý týden sbíraly kouzelné rostliny, jako je květ lípy, ostružník, jahodník apod.

Také jsme se rozloučily s Ferdou mravencem, který s námi byl spokojený, a opravdu po vypití lektvaru jsme se zase zvětšily a Ferda mravenec zůstal malinkatý ve své říši.

Po svačině jsme si dodělávaly masky na karneval, modelovaly z těsta různé broučky, šneky, vosy. Když jsme si odpočinuly, vypukl rej masek. Prostor se začal hemžit vosami, různými broučky, beruškami apod. dokonce se objevila i želva Ninja….

Tančily jsme motýlí tanec, hrály si na stonožku, jako chrobáci jsme před sebou koulely kouličky z papíru.

Moc jsme se vyřádily, a když si pro nás přišli rodiče, téměř nás nepoznali. Byly jsme jako broučci, a protože každý správný brouček má sosáček od pylu, tak my jsme byly nejen od pylu, ale také od všeho, co jsme po cestě potkaly a nebylo toho málo.

Na táboře nám bylo dobře, moc jsme si to užily, něco naučily, ale hlavně jsme byly všichni šťastní a pořád jsme se smály. Ať žije léto a příměstský tábor v Trutnově – Bojiště na Ostrově přírody ….